Adaptace dítěte na školku

Dát či nedat? Toto rozhodnutí čeká každého rodiče. Někdo to prožívá, užírá se tím dlouhé měsíce před obávaným nástupem dítěte do školky. Někdo je s tím v míru a řeší jen, kdy už?

Tak jak tak, hned na úvod zazní nejdůležitější zpráva: Poslouchejte svou intuici, neposlouchejte okolí. Opravdu, opravdu záleží jen na vás. Pokud cítíte, že chcete být s dítětem doma, zkuste si pro sebe identifikovat, co jsou důvody, které ve vás vyvolávají dojem, že ho do školky dát máte. Jsou opravdové? Jsou pádné? Jsou vůbec vaše? Kdo vás tlačí? Pokud si uvědomíte, že doma s dítkem ještě zůstat chcete, přečtěte si krátký ebook Zuzany Mihalecové na toto téma, může vám dodat sebejistotu.

Pokud naopak cítíte, že školka vám i dítěti může prospět, sepsala jsem článek vyvracející některé ze základních argumentů zastánců domácí péče alespoň do 3 let. Protože my mámy často potřebujeme ujištění, že jednáme správně, i když posloucháme svou intuici, najdete v něm podložené informace především z longitudinálních výzkumů o tom, že školka opravdicky nemusí škodit.

Proč tak sáhodlouze mluvím o nás matkách a ne o dítěti?

Adaptace dítěte na školku je spíše o adaptaci maminky.

Pokračovat ve čtení „Adaptace dítěte na školku“

Boření mýtů v péči o nejmenší

Moc dobře vím, že svěřit malé dítko někomu do péče, není lehké rozhodnutí, ať už k tomu vedou ekonomické nebo jakékoli jiné důvody. Zřídkakdy jsou jiné než pádné. Přispívá tomu i fakt, že se společností nese zpráva: “Nezůstanu-li s dítětem jako matka 3 roky doma, zklamala jsem. Jsem špatná máma. Dítě si ponese celoživotní následky.” Co když to tak ale není? Otázkou je, zda tuto mytologii potvrzuje nějaká studie. Tak jak tak, vždy by mělo zůstat nejdůležitější to, jak to cítíme my mámy a jak to má nastaveno naše dítě.

Abych ale nepoužívala bezcenné, zato věčně omýlané výroky typu “každý přece ví, že je to tak”, “američtí výzkumníci dokázali” “výzkumy ukazují” bez uvedení jakéhokoli dohledatelného zdroje….vzala jsem si na pomoc knihu Péče o nejmenší: boření mýtů. Veškeré parafráze vybírám z této publikace, která dále odkazuje na konkrétní studie, pokud byste chtěli jít opravdu do hloubky. Kniha vyvrací mýty ohledně péče o nejmenší na základě dlouhodobých studií trvajících desítky let. Znovu ale opakuju, že je třeba mít na paměti, že čísla plynoucí ze studií je možné interpretovat na obě strany tak, jak se autorům hodí. Vždy dejte na svou intuici.

Pokračovat ve čtení „Boření mýtů v péči o nejmenší“

Osobní elegie na veřejné školství

V úvodu mám potřebu zdůraznit, že ač to tak mimoděk může znít, v žádném případě nehodnotím, nesoudím, jak je kdo dobrý rodič. Ani podle toho, do jaké školy své dítě dává. Věřím, že každý rodič jedná podle svého nejlepšího přesvědčení, ať dělá, co dělá. Věřím, že v danou chvíli dělá pro své děti to nejlepší, co může.

V souvislosti s mateřstvím se objevila věc, kterou dost řeším: Mám odjakživa problém s českým školstvím, od školek po vysoké, a je to pro mě kdovíproč vcelku emotivní téma, a tak hrozí, že tohle bude trochu výlev. Taky mám odjakživa problém se samozvanými autoritami.

Náhoda? Nemyslím si.

Pokračovat ve čtení „Osobní elegie na veřejné školství“